(upoutávka na charitativní akci)
Tak už se to opět stalo, Miloš se zas praštil,
do své hlavy – rána velká, bolestí tvář svraštil.
Ukrutná to byla perda, hvězdičky prý viděl,
kroužily mu kolem hlavy, byl jich slušný příděl.
V hlavě mu pak uzrál nápad, přijmout daší výzvu,
sestoupit tam kde má Země nejhlubší svou jizvu.
Mariánský příkop zdá se, monstrózní je dost,
na to aby navšívil ho Miloš jako host.
Everest je taky obr, do oblak až trčí,
Mariánský příkop ale do kapsy ho strčí.
Everest svou velkou výškou bere hodně sil,
to ví Miloš velmi dobře, protože tam byl.
Everest čněl v Pelhřimově, v klídku si tam stál,
načpak jezdit do Nepálu, nebo někam dál?
Bartoloměj v Pelhřimově se svou velkou věží,
měl tu čest už poznat pocit, když tam Miloš běží.
Nahoru a zase zpátky, schody potem zkrápí,
když své tělo při rekordu běžec s láskou trápí.
Je to v nohách, je to v srdci, je to hlavně v hlavě,
když se směješ, máš rád život, hnedle to jde hravě.
Opět nejsme v Himálaji, to je z ruky trochu,
však i tady u nás doma, je to bezva, hochu.
Za humny jsou také výzvy, až se z toho žasne,
stačí trocha fantazie a hned je to jasné…
Mariánský příkop – ten si v oceánu leží,
jeho hloubka pro člověka dostupná je stěží.
Naštěstí je tady v Chebu několiko věží,
nemusíme na dno moře – to je oč tu běží.
Zcela novým schodištěm se pyšní kostel chebský,
Miloš zkusí jeho pevnost, test to bude hezký.
Zatíží ho nesčetněkrát dynamickou silou,
k tomu přidá haldu potu ve svém těle zbylou.
Bude běhat po schodišti dolů na dno mořské,
pozorovat tenhle pokus bude vskutku božské.
Tenhle rekord kuriózní myslím vážně bude,
koukejte to hlásnou troubou rozhlásit hned všude!
Hlavně proto, že ta akce má i hlubší význam,
který je mi sympatický, k tomu se rád přiznám.
Výtěžek ať k dobrým lidem honem rychle míří,
do hospicu co má jméno Hospic Sv. Jiří.
Sponzoři a lidé štědří, není proč se stydět,
přispět tam kde je to třeba, kde to bude vidět.
Za každý schod aspoň kačku, to by bylo skvělý,
na konci to beze studu zdvojnásobit celý.
Devátého dubna Miloš vystartuje dolů,
bylo by fajn podpořit ho, být tam chvíli spolu.
Každá kačka bude dobrá, to je jasné zcela,
přeju aby tahle akce velký úspěch měla.
Miloši, i Tobě přeju ať to zvládneš hravě,
ať se s hloubkou popasuješ s lehkostí i dravě.
Jak tatarskej biftek nemáš na šrot nohy potom,
přestože moc dobře víme, že to není o tom.
Krok za krokem pokusíš se o dno oceánu,
cestou jistě vzpomeneš si na tu velkou ránu.
Do té hlavy jak seš bacil, jak jsi dostal nápad,
v šedesáti jedna letech do hlubin se drápat.
Vzpomeneš si na bebíčko, jak ses zase praštil,
do své hlavy – rána velká, jak jsi čelo svraštil.
Ukrutná to byla perda, hvězdičky jaks viděl,
kroužily Ti kolem hlavy, byl jich slušný příděl…